Z pořádání minulých ročníků Sokolského běhu republiky moc dobře víme, že tradici sokolství naši krajané nezřídka hrdě udržují i daleko za českými hranicemi. Manželé Svobodovi z městečka Solothurn vzali své sokolství s sebou a drží tradici spolu s dalšími Čechy ve stejnojmenném švýcarském kantonu. Na důvody, proč neváhali ani sekundu s pomocí Ukrajině nebo jaké bylo zakládání Sokola v zemi helvétského kříže jsme se zeptali v krátkém rozhovoru.

Jak dlouho už jste sokoly a proč jste se jimi stali?
Do Sokola jsme začali chodit už v Československu, já v roce 1946 a Eva o dva roky později. Bylo to tehdy pouze na pár let, protože následně byl Sokol komunistickým režimem postaven mimo zákon. To stejné se za 160letou existenci Sokola stalo už dvakrát předtím, a to za 1. a 2. světové války.

Jaký byl potom život v Československu?
Situace byla bezvýchodná a nežilo se nám jednoduše dobře. Když v roce 1968 vtrhla vojska varšavské smlouvy na naše území, rozhodli jsme se emigrovat. Ze země jsme odešli o pár měsíců později.

Bylo Švýcarsko vaší cílovou zemí už od začátku?
No, tak bych to úplně nenazval. Byla to opravdu náhoda, že jsme nakonec skončili v Solothurnu. To je ale opravdu dlouhý příběh. Řekněme, že to byla opravdu pěkná náhoda, že jsme se dostali právě sem.

Jak vznikl váš lokální Sokol Solothurn, jehož jste členy?
Bylo to o dost jednodušší, než jsme čekali. S dalšími krajany, se kterými jsme se ve Švýcarsku potkávali, jsme se rozhodli založit sokolský spolek už v roce 1970. Z našeho domnění, že budeme potřebovat různá potvrzení a schválení místními úřady rychle sešlo. Zjistili jsme, že pro vytvoření spolku ve Švýcarsku nic víc, než tři zakládající členy, nepotřebujeme. My jsme byli v té době ještě dost mladí a byli to naši starší krajané, kdo byli hlavními iniciátory založení Sokola Solothurn. V začátcích jsme měli 55 členů plus ještě děti. Postupně vzniklo 8 spolků po celé zemi a všechny jsou sdruženy do Sokolské župy Švýcarské. Máme také vlastní webové stránky a vydáváme občasník, jehož je Eva editorkou.

A jak se vám daří v současnosti zhruba po 50 letech existence?
To byste ani nevěřili, jak rychle děti rostou. Když nám mládež v průběhu let odrůstala, dost často se rozutekla po Švýcarsku nebo různě po světě. V Sokole tak zbyla spíš generace zakladatelů a v současnosti nás už není ani 10. Bohužel to tak vypadá, že postupem času nebudeme mít nikoho, kdo by v našem snažení pokračoval. Ale to je prostě život, nic netrvá věčně.  Na druhou stranu vkládáme velké naděje do sokolských spolků v Lucernu a Curychu, kde jsou velmi aktivní a mají stále dost velkou členskou základnu.

Žijete ve Švýcarsku, ale přesto jste se na dálku zapojili do Sokolského běhu pro Ukrajinu. Co vás k tomu vedlo?
Jednoznačně naše vlastní zkušenost. Sami jsme zažili, jaké to je, když do vaší vlasti vtrhnou Ruskem vedená vojska. To, co se nyní děje na Ukrajině, nám nemile připomíná Československo roku 1968 a žádnému normálnímu člověku není podle mě lhostejné, co se na tam děje. Když nemůžeme pomoct fyzicky, alespoň se snažíme zapojovat to takovýchto dobročinných akcí. Přispěli jsme třeba také na Mezinárodní červený kříž.

Jak jste se o Sokolském běhu pro Ukrajinu dozvěděli?
V neděli 20. 3. jsme měli župní cvičební neděli v Lucernu, kde nám bratři o běhu řekli. Spojili jsme se Sokolem Čertovka a moc rádi jsme přispěli a zúčastnili se symbolického běhu.

Jaká je situace v tradičně neutrálním Švýcarsku, chce vláda, potažmo veřejnost pomáhat válečným uprchlíkům?
Švýcarsko se k ukrajinským uprchlíkům staví s otevřenou náručí. Společnost opravdu chce pomáhat, samozřejmě ale ta vlna pomoci není tak masivní, jako třeba právě v České republice. Každopádně ale solidarita a finanční pomoc tu funguje na vysoké úrovni. V Bernu a Curychu se například koná nespočet demonstrací za svobodnou Ukrajinu.

V den oslavy založení samostatného Československa 28. října pořádáme každoročně Sokolský běh republiky. Tradičně se běh koná také v krajanských komunitách v zahraničí. Nechtěli byste do toho letos jít s námi a podílet se na Sokolském běhu v Solothurnu?
Když nám pošlete všechny informace o běhu pro organizátory, rádi navrhneme celé župě, abychom akci přidali do našeho letošního programu. Pak by se neběželo jen v Solothurnu, ale po celém Švýcarsku!