Sokolský běh republiky se kromě desítek míst v Česku koná také v zahraničí – a to i v dalekých Spojených státech amerických. Jedním z míst, kde kontinent „za velkou louží” slaví výročí Československa pohybem, je San Francisco. Tamní sokolská jednota akci v zálivu nedaleko kalifornské metropole pořádá už potřetí. Její jednatelka Milena Harvey nám místní Sokolský běh republiky „po sanfranciscu“ představila.
„Jde nám hlavně o příjemnou atmosféru, tak to koncipujeme jako piknik a k tomu navíc ten běh,“ říká s úsměvem Milena, se kterou jsme se sešli po telefonu v době, kdy přál časový posun oběma stranám. Jednota v San Franciscu je podle jejích slov spíš malá a nemá žádnou tělocvičnu ani jiné zázemí. „Proto jsme hledali místo, které bude dobré k piknikování,“ vysvětluje, proč vybrali trasu zrovna u místa zvaného Seal Point. „Jsou tam dvě barbecue místa, kam jsme se krásně všichni vešli.“
Milena sama byla u prvního závodu před dvěma lety. „Po covidu se povedla skvělá akce, všichni byli absolutně nadšení. Byli tam i běžci, co kvůli tomu jeli 6 hodin autem!“ vzpomíná a hned na to dodává, že přitom začátky nebyly vůbec snadné. „Já nejsem běžec, nikdy jsem se žádného závodu neúčastnila. Takže když mě naše paní prezidentka poprosila, ať to dělám, byla jsem neposkvrněná – učila jsem se doslova za běhu. Třeba časomíra a správně připnutá čísla, to byl oříšek,“ vysvětluje. „Nakonec se ale stejně jen jediný člověk přišel zeptat na čas běhu. Ostatním to bylo úplně jedno, šlo o to zúčastnit se, ne o výsledek.“
Prvního sanfranciského běhu se zúčastnilo kolem sta závodníků s přáteli a rodinami. Nejmladšímu účastníkovi bylo sedm měsíců, nejstaršímu osmdesát let. Trasy jsou přitom uzpůsobené dětem i dospělým a ani ti to nemají extrémně náročné. „Dospělí vybíhají od piknikového místa nahoru, tam běží osmičku jako předtím děti, seběhnou k zálivu a tam už je čeká krásná rovinka, po jedné straně voda, pak les a otočka zpět. Není to náročná trasa, celá má asi čtyři kilometry,“ líčí Milena.
Na akci přitom zdůrazňuje, že jde hlavně o to sejít se s jinými členy české komunity v San Franciscu. „Je nás kolem stovky členů, ale stárneme. Já jsem ve svých padesáti letech považována za mladého člena!“ říká s úsměvem. „Co je ale skvělé, tak že právě díky Sokolskému běhu republiky jsme přibrali i nové aktivní – a mladé členy.“
Tamní sokolská jednota se schází i na jiných akcích. „Fungujeme pod americkým Sokolem,“ objasňuje Milena. „Loni jsem byla na sjezdu jako delegát za naši jednotu a tam jsem se dozvěděla, že jsme s pár dalšími městy unikátní v tom, že většina našich členů ještě mluví česky. Zbytek na akcích mluví jen anglicky, i když se k Čechám hlásí a pořádají festivaly s pivem a klobásami. Jsou spíš na to sportovno.“ Jinak jednota pořádá pravidelné výlety i výpravy za kulturou, třeba na filharmonii, když hrají Dvořáka. Teď nacvičují na sokolský slet.
Nedaleko San Francisca také funguje česká škola, kam docházejí děti každou sobotu. Proto se tam Sokolský běh republiky letos poběží až v neděli 29. 10. – aby žáci české školy o nic nepřišli. „Máme tu Facebook i Google, takže i českou komunitu celkem velkou. Naše akce jsou hodně krajanské, abychom my i naše děti mohli mluvit česky – hodně z nás včetně mě má jinak místního partnera,“ vysvětluje Milena
Sama je nadšenou Sokolkou a jako všichni členové svou funkci zastává na bázi dobrovolnosti. „I s organizací běhu mi ale pomáhá manžel a dospělí synové, kteří mají mimochodem krásná česká jména – Vítek a Vašek,“ říká hrdě. „Dříve jsem 23 let vozila do Ameriky české pivo, tak jsem se taky dostala k Sokolu, když jsme některé akce sponzorovali. U piva už nejsem, ale Sokol mi zůstal!“ směje se. „Máme tady super lidi. A když se sejdou dobří lidé, jde všechno dobře.“
A na co se můžou běžci v San Franciscu těšit letos? „Že to bude opět krásná akce, sejdeme se ráno, odběhneme to, první děti, pak dospělí, potom si dáme piknik a bude nám fajn. Očekáváme podobnou účast jako loni, kolem osmdesáti lidí. Na naše poměry velká akce!“ říká a sama se těší, že si atmosféru závodu i piknik letos užije s celou rodinou.
