Mluvíme-li o americkém Sokolu, nemusíme mít na mysli jen severoamerickou větev spolku. I do jižní části kontinentu se český Sokol dostal – první zprávy o existenci sokolské jednoty v brazilském São Paulu pocházejí už z roku 1926. A skvělou zprávou je, že i Sokolský běh republiky se letos poprvé dostane právě do Brazílie, kde se poběží ve státě São Paulo. Spojili jsme se proto s jeho hlavním organizátorem, Vítkem Vaníčkem, aby nám o tamním závodě prozradil více.
Sokolský běh republiky letos v São Paulu, celé Brazílii a vlastně i celé jižní Americe proběhne vůbec poprvé. Jak jste se o akci dozvěděli a co vás přimělo se do organizace zapojit?
Loni jsem byl na přednášce Martina Chlumského na téma Sokol v jednom komunitním centru v São Paulu a když přišla řeč na Sokolský běh republiky, nadchlo mě to. Navíc tam byl i Viktor Dolista z Generálního konzulátu ČR v São Paulu – oba jsme bývali sportovci a máme podobnou akademickou historii, mimo dalších studií jsme absolventi oboru tělesné výchovy a sportu. Tak jsme se dohodli, že to zkusíme jako společnou akci Česko-brazilské kulturní unie a právě Generálního konzulátu ČR v São Paulu. Navíc jsme našli úžasné lokální partnery v podobě česko-brazilského páru Zuzka a Guilherme Settanni. Zuzka, která je ze sokolské rodiny a taky absolventka studií tělesné výchovy, se nadchla pro tuto věc spolu s námi, dala nám k dispozici zázemí, pozemek na venkově a hlavně napojení na veřejnou správu v městečku São Roque ve státě São Paulo, kde se bude Sokolský běh v Brazílii konat.
Sokolský běh republiky u vás proběhne už 8. 10. Proč zrovna v tomto termínu a bude akce i tak navazovat na výročí československé republiky?
28. října je svátek jen v Česku, jinde bohužel ne, tak nás to limituje. Letos to sice vychází na sobotu, ale zrovna v ten den máme oficiální akce konzulátu a krajanského spolku, takže jsme se po dohodě s centrální organizací rozhodli Sokolský běh uspořádat dříve, jako takovou startovací akci celého seriálu. Věřím, že si na samotný státní svátek všichni vzpomeneme, když jsme i tady v Brazílii přispěli k tradici, která začala před 100 lety. Navíc je 8. října Památný den Sokolstva, tak si připomeneme i toto datum.
Organizátoři závodu, ke kterým patří ještě Guilherme Settanni (autor fotografie): Viktor Dolista, Zuzana Settanni, Vít Vaníček + kamarádka Marie Manková
Na jakou trasu se účastníci mohou těšit a kolik očekáváte závodníků? Budou všichni z řad členů vašeho Sokola, nebo i širší veřejnosti, pro českou komunitu?
Závod jsme pojali spíše komorně, do sta účastníků dlouhého běhu na devět kilometrů a maximálně pětadvacet dětí, cílem je naplnit tuto kapacitu. Na hlavní běh pozveme i účastníky mimo českou krajanskou komunitu, ale ti budou blízce napojeni na mě nebo Zuzanu. Českou komunitu máme cíl motivovat především účastí na dětském běhu.
Jednou z tratí je i „rodinný sprint“, očekáváte na akci hodně dětí nebo rodin s menšími dětmi?
Jedním z mých cílů ve funkci „event director“ v krajanském spolku Česko-brazilské kulturní unie je překlenout velké vakuum mezi posledními přistěhovalci do Brazílie po srpnu 1968 a těmi aktuálními, kteří přišli během posledních dvaceti let. V tomto mezidobí se krajanská unie trochu „zakonzervovavala“, obnovování tradic a udržování českého jazyka se začalo vytrácet a tento trend byl pro mě naprosto markantní při mém prvním kontaktu s krajanským spolkem, to bylo kolem roku 2004. Nová vlna Čechů v Brazílii, kteří neopustili vlast z politických nebo ekonomických důvodů, představuje šanci, jak tu naše národní tradice udržovat. Sokolský běh vnímám jako velkou příležitost v procesu obnovy a znovuzrození v krajanské komunitě díky smíšeným rodinám, co mají děti, udržují češtinu a hledají pro své děti různé aktivity. Podobná akce je v naší krajanské komunitě něco zcela nového.
V rámci závodů chystáte i kulturní a společenský program v sobotu, o co půjde?
Chceme připomenout tradici rodinných setkání v přírodě – takže jednou z aktivit bude táborový oheň a vše, co k tomu patří.
Historie Sokola v São Paulu se váže už na rok 1926. Co vy sám znáte z jeho minulosti, na jakou tradici ve své činnosti navazujete?
To je další motivace, pokusit se obnovit tuto tradici. Já žiji v Brazílii od roku 2001, takže původní Sokoly už neznám, pouze jednu dceru bývalého Sokola, dneska už je starší paní. Tak jako se inovuje Sokol, tak je naším cílem inovovat i aktivity v naší krajanské komunitě – navázat na tehdejší aktivity novou formou, třeba moderních sportů, což už částečně činíme – máme za sebou čtyři ročníky tzv. „českého raftingu“, nyní přidáme běh mimo dráhu a věřím, že další aktivity máme před sebou.
Připomínáte si nějak významné Čechy, kteří žili v Brazílii (třeba Gustav Frištenský, J. A. Baťa, Klementina Kalašová)? Kterého z takových byste vypíchl a proč?
Poměrně velká část té „tradiční“ české komunity předúnorových přistěhovalců a relativně krátce po něm jsou potomci rodičů, co měli nějaké napojení na Baťu. Zrovna v krajanském spolku v São Paulu měli poměrně důležité postavení, takže vše okolo J. A. Bati bylo a je stále vděčné téma. Trochu to ale odsunulo na okraj jiné zajímavé a úspěšné Čechy, co měli trvalejší vztah k Brazílii, třeba A. V. Friče. Poslední léta se tato jména daří připomenout díky aktivitám českých zastupitelských úřadů, co investují čas a prostředky na mapování české stopy v Brazílii.
